Afrika 2011 – Maroko na podzim

Etapa 2 pokračování : Nevím kde jsem přesně končil minule ale v Mauretanii jsem vlastně strávil 5 dní z toho dva poslední ve městě Nouadhibou u hranic s Marokem,našel jsem levné ubytování a tak setrval dva dny.Město samo o sobě je šílené(špína,smrad z odpadku atd). Je to taková přechodná stanice nebo zastávka pro cestovatele kteří pokračují dále na jih.Ve městě jsou dva „kempy“ kde se dá umýt a načerpat trochu sil na další cestu za poměrně slušné peníze.Nachází se přímo u oceánu ale po podrobném prozkoumání jsem nenašel jednu slušnou pláž.Tak jsem relaxoval ve své malé komůrce a četl knížku kterou si vezu.Koupit se toho moc nedá mé „oblíbené“ konzervy nemají,jen rybičky a zeleninu v plechovce.Tak jsem dojídal ze zásob.Restaurece??no nevím nějak jsem neměl odvahu. Domácí v kempu měl vařič(můj dofungoval) ale sliboval že přiveze plyn k čemuž již nedošlo.

Dnes 20.10. brzo ráno jsem se vydal směr Maroko, počasí bylo akorát okolo 25 stupňů a tak cesta ušla. Na Mauretánských hranicích vše proběhlo celkem v pohodě – pak je asi tak 3km území nikoho, prostě jedete piskem cestou necestou, nechápu to ani při cestě zpět proč to tak je.  Pokusím se to dohledat na netu, jelikož Francouzky jsem se zeptat nedokázal. Na Marocké straně začalo divadlo 5 hodin mě trvalo než jsem se dostal do Maroka, prostě šílenost zmatek atd. Celníci nedokázali pochopit, jak to že mám novej pas (novej proto že ve starým už nebylo místo na víza) ale to jsem jim raděj nevysvětloval jelikož by to situaci ještě zhoršilo. Říkám jim, že jsem ztratil starej a proto mám novej. Nicméně to bylo jedno po 5 hodinách mě laskavě vpustili do jejich země, už jsem fakt byl vyčerpanej, od jednoho okénka k druhému a to myslím že jsem zvyklej z Guinei nebo Siera Leone na ledacos.

Tak si to frčím nezajímavou západní Saharou, ale stále zajímavější než Mauretánie, jelikož máte po boku oceán což je příjemné. Když už koukám že brzo dojde benzín tak to vezmu do jediného většího města, které v těchto místech je – Dhakla. Našel jsem že je to městečko surfařů a je to pravda, již před městem se prohání po obou stranách poloostrova spousta surfařú (nebo jak se jim říká). Počasí moc příjemné není, alespoň pro mě,  silný vítr ze Sahary mě úplně brzdí a taky spotřeba motorky stoupá.

Ve městečku hledám ubytování a nacházím bungalov na pláži, ale cena mě odradila o dva km dál najdu za třetinu ceny malej pokojík, žadnej zázrak – beru. Po sprše a vyprání maličkostí frčím do městečka, kde jsem mile překvapen. Malé útulné město s rozumnými cenami, kde si dávám slušnou večeři a taky se dostávám na internet. Zítra se budu toulat po plážích a sledovat surfaře. Taky asi vlezu do moře, ale koupat jsem nikoho neviděl, je vidět že i tady je léto už pomalu pryč, teplota mezi 25 a 30 stupni je příjená. Za pár dní přiletí přítelkyně, které chci ukázat Maroko trochu blíže a tak nespěchám. Hlavně ale musím říci že můj mazel BMW stále frčí jak o život i když je trochu pomuchlanej, myslel jsem že po návratu mazla prodám, ale asi mu to nemůžu a ani sobě udělat. Máme po Africe kolem 25000km a nikde mě nenechal a že zažil. Mějte se zase příště..

 

Etapa 2, den 9
Tak se opět hlásím s pár řádky, městečko Dakhla a okolí se mi zamlouvalo natolik, že jsem nakonec zůstal čtyři noci, měl jsem i dobré počasí tak jsem převážnou většinu dní trávil na vylidněných plážích a dokonce mi zadarmo půjčili koně a tak jsem se svezl na pláži dokonce v sedle oře. Docela zajímavé, když kůň klusá částečně vodou. Nicméně mě navštívil známej, který jel z čech vlakem až do Marakeše a pak autobusem za mnou do Dakhla, strávili jsme spolu jeden den a pak každý pokračoval po svém, on šel na stopa do Mauretánie a já na sever směr Agadir. Je to poměrně zajímavej človíček, pracuje na dráze a procestoval takřka celej svět, ale můj styl to určitě není, jelikož je odkázanej na autobusy, vlaky atd má spektrum záběru hodně omezené, což je škoda. Když mu říkám proč jedeš do Mauretánie, tak mi říká že tam ještě nebyl a já na to jestli ví, že tam není nic k vidění, jen okolí Ataru. Sice to ví, ale já to nechápu až když jsem mu dal tip na Bab Sahara v Ataru, tak se rozhodl že se tam podívá. Nejraděj by jel zamnou na sedadle ale to já zase ne. Raděj si ve čtvrtek za sebe posadím mou milou.. Ráno vstáváme brzo, jelikož pán už asi nemohl dospat. Já mám sbaleno rychle a tak se loučím a letím vzhůru západní Saharou skoro 900km, cesta je nudná, ale teplota příjemná 25 stupňů a vítr v zádech tak motorka letí jak o život. Je znát podzim i tady kolem 18.30 hod se začíná stmívat. Chci přespat na divoko ale vítr je silný a mě se nedaří postavit stan. Tak ho naštvanej balím a letím dál. Už je tma a já odbočuji někam směr kemp, cesta vede pískem a tak si myslím že sebou brzo seknu ale 6 km pískem se vyplatilo. Nacházím krásné útočiště za lidové peníze 40 dirham asi 4 eura. Mám pro sebe takovou nějakou velkou jurtu nebo co to je a hlavně sprchy atd je velice slušné ale až to uvidím za světla myslím že budu hodně mile překvapen bude to tu určitě nádherné můžete mrknout sami na samolepkách které jsem dostal v ceně je i Tafnidilt ráno se nechám sám překvapit. Jsou tu asi tři auta Anglánu a dvě motorky co patří k nim.Jedou do JAR,další kterým tiše závidím ale opět jim to přeju.Říkají mi cestou potkali dva Čechy co jedou na skejtech ze Španělska do Marakeše ano čtete dobře,taky jsem nechápal ale určitě nelžou. Cestou se setkávám s různýma lidičkami a to je to zajímavé a krásné. Zítra budu fotit a pokusím se odeslat.

 

Etapa 2:den 10

Jak jsem psal ráno to bylo opravdu milé překvapení,nádherné místo v poušti,je to asi hlavně zastávka pro cestovatelé kteří pokračují dále do nitra Afriky.Normálním autem se na toto místo dostat nedá,jen čtyřkolky a myslím že ještě jen terení s vysokým podvozkem,já osobně měl velký problém s mým naloženým mastodonem bylo to na hraně ale dostal jsem se tam i zpět(už nechci padat,sranda),problém je že zvedat takto naloženou motorku sám není vůbec jednoduché a je to na delší dobu.

Mířím směr Agadir,můj záměr je pomalu najit místo kde zakotvím a zajedu do Marekeše pro přítelkyní a strávíme pár dní u krásného podzimního moře a pak do hor,nebýt větru tak je to super jelikož teploty jsou stále kolem 25 stupňů.Okolí Agadiru je těžce komerční(něco pro mě),ujíždím směr sever a hledám najdu malou vesničku u moře s kempíkem a dokonce i pivkem,jak jinak než že musím zůstat.V tuto roční dobu sem jezdí asi jen důchodci v karavanech a hlavně surfaři,těch je tady opravdu dost,převážně Francouzi.Abych nezapomněl dnes jsem potkal kolonu motorek asi tak 10 všechno cestovní endura,škoda že jsem neměl možnost pokecat jeli proti mně tak to nešlo.Jen by mě zajímalo kam v tomto hojném počtu mířili,neumím si představit jet v takové koloně(možná tak dva dny).Nic mějte se a zase příště..

 

Etapa 2 den 16 až …..

Po delší odmlce se hlásím,trávil jsem nějakou dobu na jednou místě tak proto. Nejdříve zpět. Zamířil jsem směr Agadir, město jako všechna města – šílené. Za městem jsou celkem hezké pláže a tak se ptám na nějaký kempík, ale všechny jsou poměrně drahé a tak se trmácím podél pobřeží stále severněji, také proto že za dva dny razím do Marakeše na letiště. Nacházím zastrčenou malou vesničku přímo u moře a zde také po chvilce nacházím za super love (5 eur pro dva). Rozbaluju stan a pak se jdu kochat na pobřeží, které je sice skalnaté a nad mořem leč úžasné a tak vydržím koukat celou věčnost na vlny které se rozbíjí o skály. Je tu zároveň nádherný západ slunce což to ještě umocňuje, prostě krása.

Vesnička si žije poklidným životem se spoustou toulavých hafanů a koček. Je tu zároveň menší rybářský přístav, kde je zajímavé pozorovat rybáře a jejich úlovky, které z lodí tahají do přístavu a ihned nakládají do aut pro rozvoz do vnitrozemí.

Když přišel čas odjezdu na letiště pro přítelkyni, tak jsem se rozhodl, že se na toto místo vrátíme a tak jsem jel jen na lehko, stan kufry jsem nechal na místě. Vyrážím směr Marakeš což je asi 300km, ale nedá se nic dělat toto místo si to zaslouží. Počasí se zdá být docela dobré ikdyž po cestě často prší a tak jsem celkem promokl.

Náhle asi 100km od cíle před sebou vidím u krajnice dva kluky na skejtu jak si to upalují směr Marakeš, říkám si to jsou čecháčci a taky že jo (jelikož mě v západní Sahaře říkali nějací Holanďané, že potkali dva blázny na skejtech), předjíždím je a zastavuji na pokec. Pravda, dva kluci kteří jedou ze Španělska až do Marakéše na skejtu a zpět vlakem, zjišťuji že denně ujedou až 70km a jsou úplně v pohodě. Musím bohužel frčet dále, abych byl včas na letišti. Trochu jsem se zatoulal, ale letiště i tak našel, vše proběhlo ok akorát jsem si lámal hlavu jak vše včetně sebe dostaneme na motorku.

Trávíme u moře několik slunečních dní (bohužel asi posledních). Já stále něco řeším na motorce. Po čtyřech dnech se balíme a jedeme směr Agadir, jak jsem předpovídal jsme těžce přeložení, jelikož s sebou ještě vezu zbytek náhradních dílu které nejsou zrovna nejlehčí leč nedá se nic dělat. Jedu do 100 km/h více si nedovolím. Na kraji Agadiru se rozhodujeme zůstat a děláme dobře jelikož motorka má další defekt, uniká olej ze zadní rozvodovky kolem čidla ABS. Rozeberu a zjistím že těsnění je natržené (náhradní nemám). Druhý den se vypravuji do města shánět těsnění, olej již teče tak silně že je potřísněna pneumatika atd. Těsnění sehnat tady je takřka nemožné, na jednom místě kde prodávají Korejské mopedy mi říkají ať přijedu odpoledne. Frčím tam kolem 16.00 hod a hurá mají ho, dokonce dvě (asi 4 eura) tvrdí že originál, směju se ale hlavně že jsou. Ráno vyrážíme směr Asni do krásných hor až do výše nad 3000 metrů, kde to hraje všemi barvami a rozmanitými vesničkami v hlubokých údolích kam vedou pouze šotolinové stezky. Já je rozhodně s takto naloženou motorkou nemohu absolvovat z blízka. Motorka se pomalu, ale statečně šplhá a kromě jíž zmíněné barevnosti mnohokrát míjím říčky s průzračně čistou vodou. Večer kotvíme již za deště na kraji Marakeše bereme za vděk kemp, který má již své postavené – Berberské stany a doufáme že nám věci do rána uschnou. Nicméně zjišťuji že odchází ložisko v zadním kole, přiznám se že jsem již z věčných oprav unaven,j e to asi důsledek úniku oleje a nebo přetížení. Dnes vyrážíme za stálého deště, který se mění v liják se silným větrem. Nedá se nic dělat ale asi po 250 km které jedeme cca 5 hodin hledáme ubytování, není zrovna jednoduché něco najít ale v malém městečku nacházíme malý hotýlek, kde naprosto promočení zůstáváme na noc, možná dvě. Ložisko v zadním kole se bohužel markantně zhoršuje a já netuším kolik ještě vydrží. Potkáváme zde starší anglický pár, který cestuje po zdejším okolí, jinak je hotýlek prázdný, možná i proto že nastává podzim a zároveň období dešťů.

Jeden komentář k Afrika 2011 – Maroko na podzim

  1. dan napsal:

    Ahoj Tome. Pečlivě jsem si zase něco přečetl o tvém cestování. Opravdu se do toho vžívám a držím palce až zase někde budeš a obohatíš svoje stránky novými zážitky z cestování. Měj se fajn a snad se někdy uvidíme a dáme si na Mělníku české pivo. Dan.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *