Afrika 2011 – počátek 2. etapy

deník ze dne 15.10.2011

Tak se po delší odmlce hlásím a to momentálně už zase z Afriky.Přišel den D a můj odlet se přiblížil popravdě jsem odlétal v nejistotě a očekávání ale na druhou stranu jsem už na chvilku chtěl vypadnout z toho našeho komerčního a uspěchaného života.Odlet proběhl v pořádku až na to že mi sebrali na letišti mé universální kleště což mě rozhodilo(má chyba).Tak si říkám dej si ještě alespoň poslední pivko ale 145kč za jedno??Nebo v Bruselu 5eur.Prostě síla kde to vlastně žijeme.No nic to je jiná otázka. Přílet do Mauretánie proběhl podle plánu a to i s kompletními díly na motorku.Ráno jsem se vydal na mini bus který mě dopravil do 430km vzdáleného Ataru,kde na mě čekala má motorka zavátá pískem.Oprava proběhla nad mé očekávání rychle. Jen brzdy nejsou úplně ok ale brzdí slušně.Sám jsem se divil že jsem to jako těžkej amatér opravil ale měl jsem dobré instrukce od lidíček znalých a tak za dva dny bylo vše pohromadě a já se vydal směr Maroko.Budu se snažit užit ještě jednou krás Maroka,na více si s mou bolavou motorkou momentálně netroufám.Máme za sebou prvních 1000km a vše funguje ne na 100% ale jsem spokojen alespoň takto.Mauretánie je pro mnoho lidí nezajímavá ale já jí díky této souhře náhod přišel docela na chuť.Člověk si musí umět najít to pravé co je pro něj zajímavé.Přivítaly mě teploty okolo 40 stupňů což je docela dost ale oproti teplotám když jsem tuto zemi opouštěl je to snesitelné.Usídlil jsem se na Mauretánské straně hranic do Maroka kde si řádně odpočinu,jelikož toho bylo za těch pár dnu dosti a jsem unavenej.Ještě než se pro dnešek odmlčím tak chci je říci že je příjemné potkávat se s lidmi kteří cestují.V mini buse do Ataru jsem se seznámil s milou starší dámou(Němkou),která cestuje po světě absolutně sama.Autobusem stopem,prostě co se naskytne a že v pase měla víz požehnaně.Nebo dnes jsem v kempíku s postarším párem taky z Německa a ty jedou starou Toyotou do JAR,jsem na ně zvědav jelikož mě se to nepodařilo ale oni jsou přesvědčeni že projedou a tak jen tiše závidím ale zároveň jim přeju aby se jim to splnilo.Když člověk chce a má odhodlání tak se svět dá poznávat i za málo peněz..což určitě není od věci…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *