Kategorie : Proběhlé cesty

Zakarpatí, Rumunsko , Srbsko, Černá Hora, 17.06.- 26.06. 2016.

zdroj znaků: wikipedia.org

 Náš trip bude zaměřen především na krásy přírody, horské výhledy, jezera,  a  když rovinka, tak jedině pro nutný přesun.

Délka tripu je 9 – 12 dní o celkové délce 3000km.

Korsika 2014 – report

Korsika 2014 aneb ráj pro motorkáře

Jednou z mnoha plánovaných cest pro rok 2014 byla i Korsika, cesta byla uskutečněna začátkem června a to hlavně z důvodu, kdy sem ještě nemíří kvanta turistů a je možno si tuto lokalitu užít opravdu do sytosti.

Samotná cesta začala ranním výjezdem z Čech, směr Alpy. Bylo  by určitě chybou je objíždět, jelikož stále znovu a znovu  nabízejí pro motorkáře úchvatnou podívanou a zároveň dobré silnice. Neodpustili jsme si cestu přes  Passo Di Stelvio,  přes nepřeberné množství zatáček jsme se vyšplhali  do výše 2757 metrů nad mořem.  Cestu lemovaly sněhové závěje, místy až do výše 2 metrů. Na vrcholcích pár odvážlivců ještě lyžovalo.

Krátký sestřih z afrického cestování

Namibie 2013 (říjen)

Namib2013

Namibie. Poušť s velkými písečnými dunami? Ve skutečnosti je to země s mnoha přírodními krásami a také země plná kontrastů. Najdeme zde písek i vodu, úrodnou půdu i pouště, civilizovaná města i divočinu. Je to země s bohatou historií, která odolávala mnoha dobyvatelským nájezdům.


Návštěvu Namibie doporučujeme všem, kteří mají rádi přírodu – velké duny, zvířata a pouště, řeky. Namibie však nabízí i více – je ideální destinací pro aktivní lidi. V Namibii se snadno cestuje i po vlastní ose, jedná se o Afriku pro začátečníky, i když je země řídce osídlena, infrastruktura pro turisty je dobrá. Nezávislí cestovatelé si mohou užít volnost při cestách po Namibii a také mít možnost si vařit sami. Vařením ušetříte peníze a ubytování, které má vždy vybavenou kuchyňku, což není možné v hotelu. Možnosti ubytování jsou ovšem skutečně široké – od kempů po luxusní lodge.
Hlavními atrakcemi Namibie jsou: Ai-Ais horké sirné prameny (hořící voda), Fish River Canyon – 2.největší na světě, Duwisib Castle – originální vybavení z 18.a 19.století, Sossusvlei – největší duny na světě, Sesriem – hluboká strž s řekou Tsauchab, Sandwich Harbour – laguna s rákosím a vodním ptactvem, Spitzkoppe – Matterhorn Namibie, skalní malby, Brandberg a pohoří, nejvyšší hora Konigstein v Namibii. Waterberg Plateau park – horský resort, Dinosauří stopy v Otjihaenamaparero, Etosha NP. Skeleton Coast a krásná krajina, opuštěné vraky lodí, Epupa falls – na řece Kunene. Atrakce Namibie : Epupa Falls, Ruacana Falls, Popa Falls Lake Otjikoto, Hoba Meteorite Twyfelfontein, Petrified Forest, Burnt Mountain Cape Cross seal reserve, Welwitschia Mirabilis, Sossusvlei Duwisib Castle, Kolmanskop Ghost Town, Quiver Tree Forest. Národní parky a rezervace: NP Etosha, Damaraland, Swakopmund, Sossusvlei, Lake Oanob Resort

Afrika 2011 – Maroko na podzim

Etapa 2 pokračování : Nevím kde jsem přesně končil minule ale v Mauretanii jsem vlastně strávil 5 dní z toho dva poslední ve městě Nouadhibou u hranic s Marokem,našel jsem levné ubytování a tak setrval dva dny.Město samo o sobě je šílené(špína,smrad z odpadku atd). Je to taková přechodná stanice nebo zastávka pro cestovatele kteří pokračují dále na jih.Ve městě jsou dva „kempy“ kde se dá umýt a načerpat trochu sil na další cestu za poměrně slušné peníze.Nachází se přímo u oceánu ale po podrobném prozkoumání jsem nenašel jednu slušnou pláž.Tak jsem relaxoval ve své malé komůrce a četl knížku kterou si vezu.Koupit se toho moc nedá mé „oblíbené“ konzervy nemají,jen rybičky a zeleninu v plechovce.Tak jsem dojídal ze zásob.Restaurece??no nevím nějak jsem neměl odvahu. Domácí v kempu měl vařič(můj dofungoval) ale sliboval že přiveze plyn k čemuž již nedošlo.

Dnes 20.10. brzo ráno jsem se vydal směr Maroko, počasí bylo akorát okolo 25 stupňů a tak cesta ušla. Na Mauretánských hranicích vše proběhlo celkem v pohodě – pak je asi tak 3km území nikoho, prostě jedete piskem cestou necestou, nechápu to ani při cestě zpět proč to tak je.  Pokusím se to dohledat na netu, jelikož Francouzky jsem se zeptat nedokázal. Na Marocké straně začalo divadlo 5 hodin mě trvalo než jsem se dostal do Maroka, prostě šílenost zmatek atd. Celníci nedokázali pochopit, jak to že mám novej pas (novej proto že ve starým už nebylo místo na víza) ale to jsem jim raděj nevysvětloval jelikož by to situaci ještě zhoršilo. Říkám jim, že jsem ztratil starej a proto mám novej. Nicméně to bylo jedno po 5 hodinách mě laskavě vpustili do jejich země, už jsem fakt byl vyčerpanej, od jednoho okénka k druhému a to myslím že jsem zvyklej z Guinei nebo Siera Leone na ledacos.

Afrika 2011 – počátek 2. etapy

deník ze dne 15.10.2011

Tak se po delší odmlce hlásím a to momentálně už zase z Afriky.Přišel den D a můj odlet se přiblížil popravdě jsem odlétal v nejistotě a očekávání ale na druhou stranu jsem už na chvilku chtěl vypadnout z toho našeho komerčního a uspěchaného života.Odlet proběhl v pořádku až na to že mi sebrali na letišti mé universální kleště což mě rozhodilo(má chyba).Tak si říkám dej si ještě alespoň poslední pivko ale 145kč za jedno??Nebo v Bruselu 5eur.Prostě síla kde to vlastně žijeme.No nic to je jiná otázka. Přílet do Mauretánie proběhl podle plánu a to i s kompletními díly na motorku.Ráno jsem se vydal na mini bus který mě dopravil do 430km vzdáleného Ataru,kde na mě čekala má motorka zavátá pískem.Oprava proběhla nad mé očekávání rychle. Jen brzdy nejsou úplně ok ale brzdí slušně.Sám jsem se divil že jsem to jako těžkej amatér opravil ale měl jsem dobré instrukce od lidíček znalých a tak za dva dny bylo vše pohromadě a já se vydal směr Maroko.Budu se snažit užit ještě jednou krás Maroka,na více si s mou bolavou motorkou momentálně netroufám.Máme za sebou prvních 1000km a vše funguje ne na 100% ale jsem spokojen alespoň takto.Mauretánie je pro mnoho lidí nezajímavá ale já jí díky této souhře náhod přišel docela na chuť.Člověk si musí umět najít to pravé co je pro něj zajímavé.Přivítaly mě teploty okolo 40 stupňů což je docela dost ale oproti teplotám když jsem tuto zemi opouštěl je to snesitelné.Usídlil jsem se na Mauretánské straně hranic do Maroka kde si řádně odpočinu,jelikož toho bylo za těch pár dnu dosti a jsem unavenej.Ještě než se pro dnešek odmlčím tak chci je říci že je příjemné potkávat se s lidmi kteří cestují.V mini buse do Ataru jsem se seznámil s milou starší dámou(Němkou),která cestuje po světě absolutně sama.Autobusem stopem,prostě co se naskytne a že v pase měla víz požehnaně.Nebo dnes jsem v kempíku s postarším párem taky z Německa a ty jedou starou Toyotou do JAR,jsem na ně zvědav jelikož mě se to nepodařilo ale oni jsou přesvědčeni že projedou a tak jen tiše závidím ale zároveň jim přeju aby se jim to splnilo.Když člověk chce a má odhodlání tak se svět dá poznávat i za málo peněz..což určitě není od věci…