Etapa 2 pokračování : Nevím kde jsem přesně končil minule ale v Mauretanii jsem vlastně strávil 5 dní z toho dva poslední ve městě Nouadhibou u hranic s Marokem,našel jsem levné ubytování a tak setrval dva dny.Město samo o sobě je šílené(špína,smrad z odpadku atd). Je to taková přechodná stanice nebo zastávka pro cestovatele kteří pokračují dále na jih.Ve městě jsou dva „kempy“ kde se dá umýt a načerpat trochu sil na další cestu za poměrně slušné peníze.Nachází se přímo u oceánu ale po podrobném prozkoumání jsem nenašel jednu slušnou pláž.Tak jsem relaxoval ve své malé komůrce a četl knížku kterou si vezu.Koupit se toho moc nedá mé „oblíbené“ konzervy nemají,jen rybičky a zeleninu v plechovce.Tak jsem dojídal ze zásob.Restaurece??no nevím nějak jsem neměl odvahu. Domácí v kempu měl vařič(můj dofungoval) ale sliboval že přiveze plyn k čemuž již nedošlo.

Dnes 20.10. brzo ráno jsem se vydal směr Maroko, počasí bylo akorát okolo 25 stupňů a tak cesta ušla. Na Mauretánských hranicích vše proběhlo celkem v pohodě – pak je asi tak 3km území nikoho, prostě jedete piskem cestou necestou, nechápu to ani při cestě zpět proč to tak je.  Pokusím se to dohledat na netu, jelikož Francouzky jsem se zeptat nedokázal. Na Marocké straně začalo divadlo 5 hodin mě trvalo než jsem se dostal do Maroka, prostě šílenost zmatek atd. Celníci nedokázali pochopit, jak to že mám novej pas (novej proto že ve starým už nebylo místo na víza) ale to jsem jim raděj nevysvětloval jelikož by to situaci ještě zhoršilo. Říkám jim, že jsem ztratil starej a proto mám novej. Nicméně to bylo jedno po 5 hodinách mě laskavě vpustili do jejich země, už jsem fakt byl vyčerpanej, od jednoho okénka k druhému a to myslím že jsem zvyklej z Guinei nebo Siera Leone na ledacos.

deník ze dne 15.10.2011

Tak se po delší odmlce hlásím a to momentálně už zase z Afriky.Přišel den D a můj odlet se přiblížil popravdě jsem odlétal v nejistotě a očekávání ale na druhou stranu jsem už na chvilku chtěl vypadnout z toho našeho komerčního a uspěchaného života.Odlet proběhl v pořádku až na to že mi sebrali na letišti mé universální kleště což mě rozhodilo(má chyba).Tak si říkám dej si ještě alespoň poslední pivko ale 145kč za jedno??Nebo v Bruselu 5eur.Prostě síla kde to vlastně žijeme.No nic to je jiná otázka. Přílet do Mauretánie proběhl podle plánu a to i s kompletními díly na motorku.Ráno jsem se vydal na mini bus který mě dopravil do 430km vzdáleného Ataru,kde na mě čekala má motorka zavátá pískem.Oprava proběhla nad mé očekávání rychle. Jen brzdy nejsou úplně ok ale brzdí slušně.Sám jsem se divil že jsem to jako těžkej amatér opravil ale měl jsem dobré instrukce od lidíček znalých a tak za dva dny bylo vše pohromadě a já se vydal směr Maroko.Budu se snažit užit ještě jednou krás Maroka,na více si s mou bolavou motorkou momentálně netroufám.Máme za sebou prvních 1000km a vše funguje ne na 100% ale jsem spokojen alespoň takto.Mauretánie je pro mnoho lidí nezajímavá ale já jí díky této souhře náhod přišel docela na chuť.Člověk si musí umět najít to pravé co je pro něj zajímavé.Přivítaly mě teploty okolo 40 stupňů což je docela dost ale oproti teplotám když jsem tuto zemi opouštěl je to snesitelné.Usídlil jsem se na Mauretánské straně hranic do Maroka kde si řádně odpočinu,jelikož toho bylo za těch pár dnu dosti a jsem unavenej.Ještě než se pro dnešek odmlčím tak chci je říci že je příjemné potkávat se s lidmi kteří cestují.V mini buse do Ataru jsem se seznámil s milou starší dámou(Němkou),která cestuje po světě absolutně sama.Autobusem stopem,prostě co se naskytne a že v pase měla víz požehnaně.Nebo dnes jsem v kempíku s postarším párem taky z Německa a ty jedou starou Toyotou do JAR,jsem na ně zvědav jelikož mě se to nepodařilo ale oni jsou přesvědčeni že projedou a tak jen tiše závidím ale zároveň jim přeju aby se jim to splnilo.Když člověk chce a má odhodlání tak se svět dá poznávat i za málo peněz..což určitě není od věci…

Den cca 75-tý: Mali:Tak musím dohnat včerejšek ten stál za to.Když se ráno probouzím tak mě trochu mrazí z očekávání jaké ty cesty budou a nemýlím se jsou hrozné ale příroda mi to vynahrazuje prostě Sierra je úžasná a krásná země která není zatím turistům dostupná(prostě nejsou silnice jen cesty a to hodně divoké).Bolavá noha sice není to pravé ale jde to,nemůžu do stupaček tak to odnáší záda.Vlastně jsem projel takřka celou Sierru sice džunglí ale to právě to ono.Už se konečně přibližuji k hranicím s Guinee,je to nepochopitelné ale hranice tam je.Hranici tvoří řeka,když se tam doplazím tak nastává to pravé vzrůšo,jsem připraven!!!U řeky je hromada vojáku náčelníků a obyvatelstva(jeden bělouš já)dlouho asi žádný nebude.Cena je pevná 100000CFA asi 10eur,je to moc den před jsem platil jen 10000 leon ale prostě se nedám,vzdoruji smlouvám asi dvě hodiny než podlehnu,dobře vědí že nemám absolutně jinou šanci.jeje já vám zapomněl říci že tam nebyl most jen přívoz a loďky!!!Dobrá přistupuji na cenu a dávám půlku zálohu v domnění že se pohne ponton na druhé straně.Omyl nepohne, asi po půl hodině dohadování když už mě ser…tak je osluvuji co je z za problém.Vše je ok ale na přívoz je málo vody tak to půjde na loďce,cože???no problém sr…věřím všemu sundávám bagáž a místí klackem přeměřují kam jí nacpou berou mou lásku do teplejch a přenáší na loďku vojáci mi zakazují fotit až na druhé straně si to narychlo dovolím.Plavím se na bárce se svou moto,přemýšlím když se převrhneme co bude dál příjdu o vše nebyl čas udělat vodní přípravu.Jsem na druhém břehu a rád vyplácím druhou polovinu peňez a směju se,prostě zážitek,na který nikdy nezapomenu.Moto startuji a za pár metrů řekněme „celnice“Guinee aby to nebylo tak jednoduché tak musím pro zpestření vyndat všechnu bagáž na zem rozložit a čekat na pana celníka až se ujistí že nejsem třeba agent,nerozhodil mě jen zdržel.Krkolomnou cestou se vydávám směr sever do zaslíbené země která má silnice ale nebude to tak snadné.V první městě mě zastavuje policie(normální) a voják nebo policajt mě odmítá pustit dál že mám propadlí techničák??koukám na něj co to zase vymysleli nedá si říci to datum na které ukazuje je datum kdy jsem to koupil,nezájem trochu mi zatrnulo jelikož mě chtěl podle výrazu zatím zavřít(nebo úplatek ale na to jsem alergický),dohadovali se mezi sebou až když jsem se vnutil a ukázal jim pojištění a něco mumlal tak mě pustil.Jsou strašně důležitý,problém je že když vás zavřou tak úplatek pak musíte dát dvakrát,to i pro šéfa.Rozhodl jsem se policistům nestavět,nemají mě čím honit a ani nemají vysílačky.Všude mě chtěli stavět ale mají smůlu nezastavil jsem a prošlo to.Když se konečně přiblížím k hranicím s Mali je večer a tma ale ne jako u nás,prostě tma protože nemají elektřinu,nádhera a já si to patřičně užívám muziku do sluchátek a paráda.Raděj volím nocleh ještě v Guinee v nějakém pochybném hotelu 7eur ale postel je a rána se dočkávám ve zdraví.Co čert nechtěl ráno zjištuji že není benzín a to nikde buď stávka a nebo není, pumpy obležené skútry atd,vzdávám to a jedu na výpary až do Mali(nefunguje mi palivoměr),povedlo se dojel jsem směnil pár drobáku a natankoval u stojanu s ručním pohonem.Opravdu štěstí měl jsem tam asi litr benzínu.Mali je alespoň pro mě civilizace silnice které mají asfalt a vůbec, Mali mě určitě ještě mile překvapí je to na první pohled krásná země.Dnes jsem absolvoval rentgen kotníku(25eur),jen je asi vymknutý jestli jsem pochopil….tak zase zítra..

Den asi 80 až 85 Mali: Dnes jsem začal den tím že jsem si dal asi 100km Dagonským územím což bylo spíše po necestách ale byla to nádhera,ty jejich hliněné vesničky určitě stojí za to vidět.Včera jsem musel bejt zalezlej jelikož celej den pršelo a byla bouřka.Dnes pro změnu šílené vedro až se voda kterou si vždy vezu byla tak horká že se nedala pít.Něco v krátkosti o Mali,je to hezká země ale na mé gusto až moc vyprahlá a zdejší pohoří mají max 600 metrů nad mořem.Na rozdíl od okolních zemí kde jsem byl mají všude slušné silnice a tím pádem jsou na tom i o dost lépe po všech stránkách také elektřiny mají více.Lidé jsou tu nadmíru ochotní a příjemní a nežebrají,levně tu zrovna moc není benzín podobně jako v evropě možná o něco levnější ale né o mnoho.Po celou dobu mě na silnicích i cestách doprovázejí všude krávy,ovce,kozy a oslové ty jsou ze všech úplně nejblbější,ten se raděj nechá porazit něh by uhnul,kráva taky sice moc nechce ale osel to je asi nejblbější tvor co jsem viděl.Dnes jsem jich taky pár viděl mrtvých u silnice,to maj za to paka jedny.

Když jsem nedostal vízum do Čadu(z důvodu bezpečnosti) tak mi to narušilo silně plány do Nigerie sice dají ale sami jak už jsem někde psal řekli že v lepším případě přijdu jen o motorku a to riskovat opravdu nechci.Ještě jsem zjištoval z Conakry loď do Camerunu nebo tam někam ale musel bych čekat třeba několik týdnů než by se nějaká našla a to jsem ta měl známého.Nicméně situace je taková že jsem ještě navštívil Burkina Faso hezká země podobná Mali ale nic zvláštního jsem nezaevidoval,jo vlastně ano byl tam údajně někde Mcdonald ale já ho nenašel i když po rýži bych hambáče uvítal.Tak projíždím celé Mali ale je to celkem nuda,jelikož jsou to dlouhé a unavující přesuny.Pak se pomalu obrátím a pojedu zpět směr evropa,zastavím se ještě v Maroku na koupačku,možná trochu hor a pak na sraze v Portugalsku(Faro) kde se koná 30 výročí tak bude na co alespoň koukat.

Den 90 ale to není konec: Tak se vám hlásím ale už z rodné vlasti.Bohužel se mi při mém toulání se po Mali a Mauretánii stala dosti vážná nehoda. Den byl přiliž dlouhý a já si nasadil na tento den 1000km což byla první chyba(chtěl jsem přejet poušt co nejrychleji).Při cestě jsem už trochu kolaboval z vedra,možná to bylo znamení,nevím a po dalších asi 200km jsem při rychlosti 120km/hod najel na mostík který byl v šíleném stavu.Věděl jsem že na brždění už je pozdě a doufal(marně) že to ustojím.Nicméně zadní kolo šlo do smyku a pak si už nic nepamatuji.Probral jsem se celej od krve v krajnici silnice.Jen okem jsem koukl na moto která se válela asi 10 metrů ode mne,jeden pohled a vše mi bylo jasné.Seběhli se domorodci a dotáhli mě k jejich příbytkům které měli opodál.Tekla ze mě všude krev ale zlomenina nebyla žádná jen odřené celé tělo o asfalt.K moto jsem se následně dobelhal a zjistil škody,zlomená zadní rameno,vytržený kardan atd.V těchto končinách neopravitelné,já musím říci že život mi zachránily boční kufry po kterých se to sunulo a tím pádem mě častečně asi chránilo.Nastala hodně zapeklitá situace daleko od civilizace.Nejdříve mě odvezli k místnímu „doktorovi“ který mě polil dezinfekcí což šíleně bolelo ale dál jsem se v těchto podmínkách odmítl léčit.Místní policajti řešili až do pozdních hodin mou nehodu,já rezignoval a jen čekal.Po dlouhém čekání následoval večer kdy se setmělo a místí policisté vše řešili při svíčkách.Nakonec jsem sehnal i dopravu mé moto a mě do dalekého 1000km vzdáleného Ataru do kempu Bab Sahara.Cesta byla hrůzostrašná teploty okolo 40 stupňů jen pouští.Bohužel po příjezdu jsem zjistil že majitel je na delší dobu v Evropě ale zatelefonoval jsem mu a dohodl se že motorka může u něj zůstat než se vrátí on i já.Bohužel jsem v tomto stavu nemohl moto moc prohlížet.Udělal jsem nejdůležitější a doufám že jí v říjnu najdu tam kde jsem jí chudinku odložil.Druhý den jsem odjel místním „busem“ do hlavního města(cestou se stavělo asi čtyřikrát na modlení ale proběhlo to ok).Letenku jsem sehnal za 1000eur i zpáteční pozdě v noci.Po pravdě jsem se těšil dom na léčení.Dnes už řadím na nové moto a těším na cestu zpět do Mauretánie,jen doufám že moto opravím a dopravím do rodného kraje.Další příspěvky budou následovat.Tak se omlouvám za výpadek na těchto stránkách,hlavně že jsem dnes zdravej.Děkuji všem za podporu a dál sledujte tyto stránky.Závěrem vám přibudou nějaká videa na těchto stránkách z mích cest.

Sierra Leone 67 den: Opouštím konečně Conakry a mířím do Sierra Leone, ještě pozdě večer před odjezdem dokupuji nutné pojištění u „pojištováka“ doma, jelikož se dozvídám že můžu mít docela problém, zakoupeno za 15eur. Ráno kolem sedmé razím ven z města je to obtížné se z města dostat po krkolomných cestách(tankodrom jak jsem již psal je po celé Guinee).Není to až tak velká dálka asi 350km do Sierra ale od hranic mě čeká asi 15 kontrol a strašné byrokracie, nechápu to a ani nechci, pozitivní však je, že mají zatím dobré silnice. Když opomenu otravné kontroly tak musím první den říci že je Sierra nádherná, celá se zelená krajina se neustále mění a mě je po delší době fajn a cítím se ve svém živlu,bohužel nemohu jet moc rychle jelikož časté kontroly mají natažen provaz přes cestu a není dobře vidět tak se courám a kochám. Přijíždím do města Freetown a hledám ubytování a musím uznat velkou pomoc navigace jelikož jsem bez dlouhého hledání našel co jsem potřeboval.Ubytování v malém dejme tomu kempu,bez navi bych rozhodně toto místo nenašel a trávil ještě nějakou dobu hledáním.Mluví se tady anglicky a to je pro mě výhra s majitelem jsem se hned dohodl a řekl mu že nemám jejich žádné peníze a že zaplatím až vyberu z banky,což doufám že nebude?problém mám hodně špatné zkušenosti už z Conakry ale tady se to zdá být civilizovanější (nechci předbíhat).Dá mi pokojík a dokonce vedle v místností je sprcha i WC které má splachování nevídané.Ptá se co bych chtěl já říkám pivo ale že nemám peníze“ no problém“ nasedám do auta a veze mě na pumpu kde si dáváme spolu asi tři pivka a trochu si povídáme.Co mě trochu zaskakuje že tady převážná většina pump je ručních ale na druhou stranu zase silnice jdou a nedělají po sobě takový příšerný bordel jako sousedi.Po cestě zpět kupuje ještě tři abych prý nestrádal.Hodně se těším až zítra vyrazím na lehko a budu fotit a kochat se taky dám doufám koupačku atd.Jinak co mi dělá velké starosti je dešťovka(sezona dešťů) která prý trvá 4 měsíce a země v tomto pásmu jsou ochromené,začínám tomu věřit a hlavně nevím jak to řešit??Čas ukáže ale rozhodně když není asfalt tak je nemožné projet,jelikož je tady až půl metru vody a věřte je to síla,zatím jsem to zažil jen v noci pod střechou,přešla mě sranda.Kde zastavím a řeknu odkud jsem tak nechápou(znají na rozdíl od Amíku Kde Česko je) a nevěří že jsem sem dojel po vlastní ose a když řeknu kam ještě jedu……Nejde mi tu žadý operátor a to už mám asi čtyři,musím zase pořídit nového.Fota přidám zítra jelikož se tomu budu věnovat.Jen taková malá poznámka uvědomte si čím tato země prošla,je sice asi 10 let po válce s rebelama ale muselo to být něco, film Krvavý diamant je prý hodně věrná kopie toho co se tu událo.Zítra určitě něco přidám a mějte se..

Sierra Leone 68:Tak druhý den v Sierra zamnou.Mám bohužel smůlu na počasí nebo ani ne smůlu prostě jsem to špatně naplánoval.Ráno jsem vyjel do města hledat banku kde se umoudří a vezmou Visa kartu.jednu jsem tedy po dlouhém hledání našel ale davá to na jedno vybrání strašně málo asi 30euro v přepočtu,no nic díky za ně.Úspory které mám v hotovosti zatím utrácet nechci,jelikož netuším co bude a to doslova.Hlavní město Freetown o proti Conakry je na tom o něco lépe20 až 30%,jsou silnice do všech uliček a je hodně znát anglický styl který se dodnes uchoval.Já po vybrání hromady peněz jsem se vydal na objížďku okolí. Narazil jsem na supermarket,což pro mě je něco neznámého(asi polovička třeba Lídlu),měli přijatelné ceny čínských polévek a i jiná maličkosti,raděj moc nejím a ani není hlad.Dál se těším na prý krásné pobřeží,pravda je že pobřeží je krásné ale dostat se k němu po smršti dešťovky není jednoduché.Tak jsem to vzdal a jel jsem tankodromem podél pobřeží a ani mě to moc nelákalo,jelikož je stále pod mrakem.Nemůžu si stále zvyknout na to jak otravují,prostě stále a to i za jízdy jelikož jedu pomalu ze strachu že sebou plácnu.Každopádně mají krásnou přírodu.Já blbec ráno vyrazil v kraťasech a teniskách,jak male jato už vím co mě může čekat,jenže stále doufám že to bude dobré ale není.Projížděl jsem vlastně džunglí a to doslova a po dešti ale ano naplnilo mě to.Jen mám strach z další cesty ty deště jsou hrůzostrašné co dál??nevím sice stalé řeším kudy kam jet ale je to stále dokola narážím na dlouhé úseky kdy je to na motorce o život ale vyhnutí už není možné,tak jen doufám.Jedno ale musím říci,mám zatím velké štěstíčko na dobře lidičky.Dnes jsem chtěl zaplatit za ubytování a prý nebudu platit nic,jako proč??Stačí když zaplatím za pivko které mi včera koupili.Nedali si říci,tak se rozhoduju že ještě zůstanu a více poznám mentalitu zdejších.Chci se pokusit pochopit proč byli schopni takového násilí.Zítra mám v plánu muzeum z války která dodnes straší spoustu lidí.Musela to být opravdu síla.Nemám žádné spojení tak až bude,tak odešlu ale tady asi ne, ani telefon mi žádnej nefunguje..

Sierra Leone den 69 :.Od rána přemyšlím nad další cestou ale nic jsem nevykoumal,dešťovka mě odrazuje.Nejhorší je že netuším stav silnic který mě čeká.Vím že asi většina čtenářů těchto stránek si přeje abych pokračoval i já si to přeju a bude mě mrzet když budu muset zpět ale úplnej blázen asi nejsem.Nevím necháme to, Mali ukáže více.Tyto řádky budete stejně číst až budu někde jinde,jelikož je nemůžu momentálně odeslat.Dnes jsem navštívil zdejší muzeum z období kolonií,vcelku zajímavé ale čekal jsem trochu více.Každopádně anglickej styl je tu hodně znát a bohužel se často setkávám i s dozvuky války,jako třeba s lidmi s useknutou rukou atd.Počasí se umoudřilo a já vyrazil na zdejší pláže,našel jsem krásu na zemi opuštěné krásné pláže s jen pár rybáři,prostě nádhera a blaho na mou duši.Tak trochu souhrn Sierra Leone,krásná země která má co nabídnout příroda,moře,hory prostě na co si vzpomenete a příjemní lidé.Kdyby to šlo tak se sem zase jednou rad podívám ale to asi už nebude,procestovat celej svět je můj velkej sen a zatím si ho plním.Je to sice hodně náročné po všech stránkách ale krásné.Jedu připravit sebe i moto na zítřejší cestu která bude náročná ani se moc netěším,čekám opět tankodrom..

Sierra Leone den 71:Ráno jsem ač nerad rozhodl opustit Sierru a vyrazil jsem napříč celou zemí směrem k východní hranici po kochání přišla na řadu džungle s to zatím v délce 250 km už jsem měl být podle mích předpokladů dávno v Guinee směr Mali ale chyba lávky,cesta se stala peklem a ve finále začalo pršet a bylo dokonáno.Dva pády a ten druhý byl už nebezpečný asi to odnesl kotník ale to tady nezjistím,bolest se stále zvětšuje a tady s tím nic neudělám,musím se nějak doplazit do Bamaka a tam to řešit tady není nic.Když se už stmívalo tak se usmálo štěstí(alespoň něco) a našel jsem pomocí místních zastrčený hotel.Tady balím kotník do obvazů a stahuju jak to jen jde.Jsem strašně utahanej a to jsem najel celkem asi 400km což je málo ale v těchto podmínkách to prostě nejde,ještě k tomu mi došel benzín ale kanystr mě zachránil,ukazuje mi špatně dojezd.Nejhorší je že vůbec netuším kdy bude normální silnice,pro místní je normální toto peklo,je tedy fakt že na čínských mopedech to zvládají daleko lepe něž já.Sierra je krásná ale pro nás zatím moc náročná,projel jsem ji takřka celou i místo našich „zlatokopů“ jsem našel a neměl jsem odvahu zajet až na místo,už by mě nikdo nemusel najít.Všude po cestě potkávám domorodce a v rukou mají mačety což tady sice potřebují na každém kroku ale představa že se ráno probudím někde na samotě a bude vedle domorodec s mačetou v ruce mě vzhledem tomu peklu co se tu odehrálo před lety docela děsí.Zítra se pokusím pokračovat no vlastně musím,tady v této pustině nevím co bych dělal.Přiznám se že se těším na alespoň trochu civilizace ale to je zatím v nedohlednu.Jedna věc tady(i zatím v Guinee) je jistá nic moc neplánovat protože vše je pak úplně jinak.Opravdu vše tak to je.Nejlépe držet směr který potřebujete a jen čekat,nedoufat a nedělat si naděje.

DEN 34,35: Musím přidat vlastně ještě dva dny utrpení a hrůzu zdejších silnic(vedra 47stupnů)Po překročení hraníc do Guinee,kde proběhlo vše celkem v pohodě,mají tři kontroly policie vojáci policie,říkám si hurá do Conakry,silnice je úplně nová ale bohužel po několika km končí a nastává peklo a to pro mě doslova,cesta je strašná a já plně naložen trpím a zároveň i mé moto,postupně stavím každé dva km a odpočívám a piju,je to horší a horší doufám že bude brzo normální cesta ale doufám marně.Naprosto vyčerpán padám i s moto,po hodině čekání jestli náhodou někdo nepojede se pokouším moto zvednout sám,až po odstrojení se mi to podaří ale následně znovu padám,zas hodina pauza a znovu.Začínám mít obavy,dochází mi voda a jsem bezradný a totálně na dně.Nějakým záhadným způsobem se mi podaří najít vesnici,bez elektřiny atd(mobily ale mají).Ptám se po noclehu ale takřka marně,jelikož mluví??Ne francouzky ne anglicky.Používám ruce nohy ale marně až když už se smiřuju že sebou někde plácnu a budu spát venku u motorky,jeden zdejší pár slov anglicky umí a bere mě k sobě domu.Beru absolutně cokoliv Přiděluje mi pokojík a padám naprosto vyčerpán i bez sil se svléknout.Po chvíli mě bere do koupelny za chatrčema(poprvé vidím hygienu)dostavám vědro vody a polévám se to je koupelna,chodím se polévat každých dvacet minut až je mi to nepříjemné jim plýtvat tolik vodou ale je to jediné co trochu pomáhá.Telefonické spojení nemám až když jim to“náležitě“ vysvětlím tak zakupuji zdejší tel kartu kterou mi donesou až do postele,nejsem schopen ničeho,jen pít vodu.Pokouším se spojit s kamarádem co žije v Conakry jelikož mě čekal ale bohužel číslo jsem vytratil při výměně karet.Nicméně ho získávám z čech a dohodnem se na příští den.Jenže ráno mi je absolutně stejně jako včera.Místní mě berou na procházku po okolí ale po chvíli to vzdávám a vracím se.Procházím místním trhem a sleduji lidi ,mají tu jen hliněné cestičky plné bordelu(evropského).Vaří se tu zásadně venku na dřevěném uhlí,k snídani dostávám bagetu s tatarkou.O proti Senegalu je tu daleko krásnější krajina.Mě trápí představa dálšího dne kdy bude asfalt??Nedělám si raděj iluze,nějak to dopadne hlavně ať mi je lépe.Taky mám obavu aby mi nedošel benzín.Tady opravdu člověk nikdy neví.

Mám při svém léčení psát,nic jiného dělat nemohu.Tak se vrátím do této země:stále mě sledují,všechno je pro ně nové,třeba fotoaparát to je tady pro ně něco,stále mi ho berou a fotí se navzájem až musím dávat pozor aby ho neukradli(byl jsem upozorněn).Jejich vaření je taky zajímavé,vaří opravdu asi jen venku a na dřevěném uhlí,snažil jsem se to vyfotit,ještě se pokusím sprchu a záchod.Ta hygiena je alespoň pro mě dost zoufalá.Jinak jsem dostal dnes oběd nemůžu říci že to nebylo špatné,spíš naopak.Rýže s omáčkou(ostrou) podobnou guláši a v tom kousek ryby.Už jsem určitě psal o tom jak nepracují ale v této zemi asi vůbec,jen se motají okolo příbytků a klábosí,škola tady je ale jak to funguje netuším.Vše je o několik stupínků níže než v Senegalu.Někteří pracují v evropě a ty se odlišují velkými domy.Člověk je tady stále zaprášený a spocený.Některé rodiny mají svůj agregat a tak si večer dopřavají chvilku třeba o muzice,nebo si dobíjejí telefony,mají ho i děti ale nechápu to.Ptal jsem se po telefonu kamaráda co tu žije a říkal že dodneška nepochopil kde berou peníze třeba na telefonování.Večer mě chtějí táhnout na fotbal místních ale nerad opouštím své věci?Ženy jsou tu dosti zanedbané oproti Senegalu a nejsou zdaleka tak hezké.Ptal jsem se domácího jestli je ženatý (34let),říkal že ženu mít může jen pokut má peníze(že by nějaká podobnost s dnešní evropou??)On je každopádně nemá a asi mít nebude.Umím si představit žít jinde ale tady v té vesnici ani náhodou.

Zjišťuji že tato cesta je opravdu dobrodružství určitě ne pro každého motorkáře ale když je člověk na cestě dnes a denně sám tak jsou situace kdy si říkám jestli jsem normální.Jsem moc rád že mám doma v některých lidech velkou podporu a když mám problém tak v rámci možností pomůžou a to dokonce i v lidech které jsem poznal jen přes internet (GS STRÁNKY).Tímto jim prozatím děkuji.

Čeká mě ještě asi 300km a slavíme se svou moto 100.000km,doufám že né v pustině.Stále funguje jak má a to upřímě dostává velkou čočku.Taky se jí pokusím jak to půjde kompletně prohlédnout a dotáhnout co se dá.Ten jemný prách zaleze všude,jen asi dnes škoda že jsem nenafotil včerejší zoufalost ale nešlo to.Rídím se prozatím jen tím co bude zítra,dále opravdu ne jelikož to ani nejde.Nehledě na to že plánované věci nemusím.

Ještě krátký dovětek fotbal nebyl ale šel jsem s domácím na procházku do města a ukázal mi jak se dobíjí telefony??Nemají elektřinu ale vysílač pro telefony ano,ten pohání agregát a mají tam okénko,kam všichni nosí telefony a nechají nabýt za příslušnej poplatek,koukal jsem jako blázen.

DEN 35,36,37: Je brzo ráno okolo 6.00hod probouzím se a tuším co mě čeká za den. Snažím se co nejrychleji zabalit rozloučit a razím,rána jsou krásné a počasí velmi příjemné.Fotím východ slunce a razím.Jsem v pustině a Semrád že vesnice Touba už bude jen ve vzpomínkách.Stále naivně doufám že silnice bude ale je to velký omyl,dvakrát zabloudím,jelikož mapu nemám a navigace je bezradná ale řídím se kompasem směr jihozápad.Cestou mě v jedné vesnici zdržují vojáci,nemám na ně nervy a ani čas jelikož chci jet dokut slunce tolik nepálí.Jsou neoblomní ale já také ne beru do ruky telefon a dělám že telefonuji,na jejich otázku kam volám odpovídám že ambasádu,zaleknou se a propouští.Už jsem to takto udělal párkrát a funguje to.Po asi 250km tankodromem vysílen a dně nacházím řeku,sjíždím až k řece(kradou) tak padám ale je mi to fuk hlavně do vody.Svlékám se vedle polonahých černošek které v řece perou a padám do vody je jako kafe ale je to úleva,to jak dostanu motorku na dvě kola neřeším je mi to úplně jedno.Nejraděj bych zůstal do dalšího dne ale voda mi dochází a bojím se komárů,po hodině odstrojím motorku dostanu jí na kola a peláším dál.AJAJ??Po 3km silnice,jásám blahem a jdu líbat asfalt.Normální silnice po asi 4 dnech,no paráda,hledám v sobě sílu pokračovat,hlavně si nedělej moc iluze říkám si(dělám dobře).Vjíždím do městečka Boké kde mě zas trápí policie a místních odhadem 30 lidí mě obklopují že nemohu ani znovu usednout na moto.Volám kamarádovi a říkám kde jsem,on na to je super do večera jsi v Conakry u mě,já na to ok a letím jak vítr,silnice je dobrá až tak že občas mažu až 140km,hod.Samozřejmě se po X km silnice opět mění v tankodrom,štve mě to ale už vím že to tak je a tak se má rychlost snižuje na asi 40-50 km.Nicméně představa že už budu v „civilizaci“ mě drží nad vodou a večer se doplazím do hlavního města,kde kupodivu koukám že mají i elektrické vedení.Je na večer a já už nemůžu ani kousek ale přemáhám se a po tel hovorech to ukončuji u benzínky a volám znovu že už nepokračuji ať si pro mě dojede.Po asi 30 min přijíždí taxy a vystupuje běloch…pokračování příště..

Guinee(Conakry) díl 1:Začínám na díly protože tu trávím delší dobu a asi toho bude více.Nevím kde jsem přesně zakončil mé psaní posledně ale každopádně jsem se dostal ke kamarádovi kde jsem nabral a někdy i trochu přebral sily.Čekalo mě vřelé přivítání ale zároveň i trochu zklamání z tohoto města.Dozvídám se dnes a denně spoustu zajímavých věcí,které pro evropana jsou myslím absolutně nepochopitelné(momentálně nejde elektřina už asi pátý den).Když jsem se mi po té hrozné cestě udělalo trochu lépe tak jsem konečně pozřel i pivo,není špatné ale téměř nikdy studené.Nejdříve jsem se trochu věnoval motorce,musel jsem spoustu šroubů přetáhnout a kompletně vše ručně umýt od červené hlíny která obsahuje Bauxit a železo,je to hrozně jemný prášek který zaleze téměř všude.Mimochodem jsou tu největší ložiska Bauxitu,kvalitní železná ruda,zlata a diamantů na světě.Je to nepochopitelné ale je to tak.Země která má asi 9.3mil obyvatel se nachází v totálním chaossu,jednoduše pochopit jejich mentalitu je dost těžké a nebýt té menšiny běloušů tak tady asi jezdí na koních a jedí jen banány.Jsou tu téměř všude policajti nebo vojáci.Nikdo tu na druhou stranu neřeší jestli jezdíš opilej nebo ne,nikoho to nezajímá nikdo se nestará ale bělouš na motorce toho zastavují téměř všude,jen tak aby ho potrápili ale je to dost otravné jelikož je tu stále velké vedro denně okolo 40 stupnů.Jinak dostat se tu k internetu je takřka nadlidský výkon.Raděj odešlu než to nepujde.

Conakry díl 2: Zjistil jsem že v Guinee 50% lidí neví kolik je jim let,tak si udělejte představu jak to tady asi musí vypadat.V roce 1911 tady udělali Francouzi kompletní elektrifikaci a dokonce i železniční sít,je to neuvěřitelné že po tolika letech tady žijí stejně a co udělali bělouši tak rozkradli. Nyní trochu něčeho veselejšího.Na víkend jsme se rozjeli na ostrov ROOM,cesta dřevěnou bárkou byla vcelku zajímavá a po cestě potkáváme několik potopených vraku lodí,jsou to třeba Korejské lodě a je pro ně levnější loď opustit tady než vrak táhnout jinám,tady je jim to fuk a nikoho to nezajímá,občas se pokusili třeba němci vraky rozřezat a železo odvézt do evropy ale asi se to nevyplatí.  Malý  ostrůvek který přejdete za hodinu sem a nazpět.Je to takoví malý ráj na zemi,po příjezdu na ostrov se „ubytováváme“přímo u moře a já se kochám nádhernou přírodou a mořem(bohužel plast na pláž dorazil až sem).Koukáme že se něco děje,ženy tancují v kruhu a místní bubnují. Zjišťujeme že se tady koná slavnost která trvá 4 dny a tancuje se po celém ostrově.Je to slavnost obřezaných žen?? Taky jsem nechápal a nevěřil ale je to tak.Když je jim tak kolem 10 let tak rodiče dávají místní dívky na obřezání místním šamanům,musí to být hodně bolestivé a nepříjemné,zjištuji že takto“znetvořených žen“je tu velké procento až 60%,možná více a jsou na to hrdé,prostě a jednoduše je to síla.“Vládou“je to zakázané ale nikdo to nerespektuje.Jsou tu ještě horší historky ale to raděj osobně.Nás se ujímá malej klučina který splní na tomto zapomenutém místě takřka cokoli,nosí pivo,jídlo,dokonce novou svítilnu i s baterkami v noci jít po tmě na WC je jen pro silné nátury,ženy nám nabízí dokonce už 17leté.V neděli se sjíždí na ostrov i lidé na koupání a tak je tu více rušno,je tady taky ráj pro ty co kouří trávu. Loučíme i když se nám nechce a jedeme nazpět s naším mořeplavcem do chaosu v  Conakry.

Conakry díl 3: Včera se nám poštěstilo a u kamaráda šla elektřina,tak jsem dobil počítač a měli jsme dokonce studené pivo.Na počítači jsem udělal to nejnutnější co jsem mohl stihnout.Jinak čekání a vyřizování balíku z čech jsem vzdal,je to sice doručitelné??ale cena za poslání obálky se značkou a náhradním biometrickým pasem(pro vstup do USA) stojí 300eur a to zatím nejsem ochoten akceptovat.V Ghane je česká ambasáda a tak se pokusím to nějak dostat tam,problém je že do JAR to mám ještě dalších 10000km a hotovost jsem si z bezpečnostních důvodů vzal menší a Mastercard akceptují jen někde ale v JAR ano,další důvod je servis musím své kočičce dopřát opravdu dobrý servis a ten nečekám dříve jak v JAR??Rezervní gumy mám ale ostatní je tady nemožné a ani bych to nedal z ruky.Tady v Conakry žije 5 čechů drží při sobě ale jednoduché to opravdu nemají ale jsou tu dlouho a tak si zvykli na život tady,více jich tu opravdu není,jeden“vede“ restauraci a ostatní pracují pro zahraniční firmy převážně Francouzké,nebo Americké.Jinak běloušů tady je celkově strašně málo mizivé procento.Je smutné že nejpozoruhodnější stavbou je tady ambasáda USA ,jeden velký bunkr asi vědí proč.Jinak mě mrzí že jsem nenavštívil jeden z ostrovů kde jsou památky z doby otrokářské,kde se nacházel „sklad“otroků kteří putovali hlavně do USA.V době kolonizace se z toho stalo vězení ale pod vládou Británie což je zajímavost jelikož zde převládají Francouzké kolonie. Jinak já čekám na novou provizorní značku a viza(problém viz je ten že to stojí hodně peněz a je to dané počtem vstupů a výstupů ze země, tak například Geineské už budu mít už dvě a do Mali to samé.Doufám že dál to půjde.Poslední nevalné zprávy mám z Nigerie kam taky musím,mele se to tam ale projedu.Jiná cesta není.

Conakry díl poslední: Okolnosti mě donutili zůstat zde déle než jsem chtěl,nicméně toho nelituji jelikož jen dostatek času vám ukáže spoustu věcí které při průjezdu zemí jen těžko poznáte.Tak za prvé nám odhadem dnes v noci šla poprvé asi po deseti dnech elektřina sice jen od půlnoci ale i tak jsem alespoň dobyl co bylo potřeba a nemusím stále otravovat svou lásku BMW.Je mnoho věcí které bych chtěl napsat ale myslím že spoustu z vás by to třeba nudilo a hlavně si na vše ani nevzpomenu.Já každopádně mám po docela obstrukcích vízum do Sierra Leone(kam se těším) a taky průjezdní papíry bez kterých to tam vlastně ani nejde vjet,zároveň nové tříměsíční vízum do Mali bez omezení vjezdů a výjezdů do země.Nyní čekám jen na DHL které mi doufám konečně doručí pár nezbytně důležitých věcí asi nejdůležitější VISA karta Mastercard tady nefunguje,náhradní značku i když mám provizorní,můžete kouknout na foto,pas(pas taky proto že už mám málo volných stran na víza) a pak pár drobností.Poznal jsem tady spoustu zajímavých lidí a to hlavně místních díky kamarádovy co tu žije.Už jsem si tady konečně trochu zvykl což je potřeba pro pochopení chaosu který tady panuje.Malý příklad dnes v plném provozu z ničeho nic uprostřed silnice hrají kluci fotbal mají dvě provizorní branky a hrají jako když se nic neděje,prostě naprosto šílené věci(kdyby náhodou jsem jen o něj zavadil a něco se mu stalo) tak to odnesu jen proto že jsem bělásek podle zdejších mají všichni bělásci peníze,zákony tady nefungují a to doslova.Je hodně nutné se věnovat řízení s maximální opatrností jelikož všichni troubí a nikdo nic neakceptuje,můžete být opilí do bezvědomí a můžete řídit nikoho to nezajímá,jen chtějí úplatky.
Mé další myšlenky každý den patří hlavně průjezdu Nigerii což je velký problém,každý mi tady říká že v lepším případě přijdu jen o motorku ale to mě opravdu straší.Ještě navštívím ambasádu aby mi řekli něco konkrétnějšího ale vypadá to tak že to přehodnotím a raděj se pokusím to oběd přes Niger a Čad do Camerunu je to delší asi o 2000km ale bezpečnější,na druhou stranu problém je že začne každým dnem období dešťů což prý je opravdu síla,tak jsem na to zvědav.Na pneu mám 12000km a doufám že ještě chvilku vydrží ale do JAR jistě né..Držte palce zdaleka toto dobrodružství ještě nekončí.Jak to půjde ozvu se ze Sierra Leone…Dnes vaříme knedlíčkovou polévku na mém cestovním vařiči a v neděli před mým odjezdem budeme dělat řízky,pak budu jen na konzervách ale ani mi to nevadí…

Conakry opravdu naposledy: Tak se po delší odmlce hlásím opět z Conakry ,měl jsem neočekávané problémy s motorkou počínaje po propadlé vízum konče.Začalo to tím že před odjezdem jsem moto prostě nenatočil,začal jsem regulátorem ale nakonec jsem rozebral i dost velkou část motorky(čerpadlo v nadrží a filtr na druhé straně),filtr jsem profoukl vzduchem a vše pročistil.Sesadil vše dohromady regulátor překlenul a jezdí to,sice to není ono ale jezdí,nechám si sem přeposlat nevej regulátor a pár drobností.Člověk na těchto cestách musí počítat se vším ale měl jsem i trochu štěstí jelikož se mi porucha stala u mého bydliště,což byla hodně velká výhoda. Nevěřil jsem že to smontuji, ale po telefonických poradách s kamarády to funguje.V Conakry jsem už jako doma takřka všichni mě tady už znají, jelikož běloušek a velké moto je tu opravdu jen jeden diky čemuž jsem zdejší poznal opravdu více. Je to tu jeden velkej chaoss, samotné město nestojí za nic, ale Guineejská  krajina i příroda jsou krásné, jen na věčné kontroly policistu si musíte zvyknout. Seznámil jsem se tady s pár zajímavými lidmi a možná do budoucna bude i nějaký obchod. Je to opravdu veliké poznání zač jsem moc rád. Včera jsem dostal pokutu , to je tady ale normální člověk se musí obrnit. Co mi asi vadí nejvíce je zdejší provoz, je to fakt chaoss a těžkej. Když řídím jsem stále ve střehu a nemůžu hledět kolem sebe, ale jen na silnici před sebou. Je to velmi unavující a vysilující. Včera jsem se vydal pryč z města  podívat se na pozemek kamaráda a hlavně ven z města, dostat se tankodromem mimo město je síla. Povedlo se a já se konečně kochal krásou zdejší krajiny, krásné palmové háje spojené s nádherným zeleným pohořím atd..,prostě krása. Bohužel zdejší moře to moc nenabídne jen ostrovy o kterých už jsem psal,je příliš skalnaté a plné odpadků. Když mi nejezdilo moto tak jsem byl neštastný, pohyboval jsem se taxi to je 7 lidi v rozpadlých převážně Renaultů prostě běs ale i to jsem se už naučil. Ceny jsou tu docela příjemné benzín něco kolem 0.8 euro a ostatní různě. Maso drahé a vše co je dovezeno z evropy také a neskutečně drahé. Místní jedí převážně rýži s takovou ostrou omáčkou a někdy kousek ryby, maso ne pro jeho vysokou cenu. Tu rýži jedí každý den stále to samé. Jinak jídlo v „restauraci“ tak kolem 40000FRG asi 4 EUR to nejlevnější ta rýže 1.5 EUR.
Nyní k další cestě,mé komplikace mi rozhodně narušili plán jelikož každým dnem začne dešťovka(období dešťů)které je opravdu husté prší ale tak hustě že si lze těžko představit, zatím je to jen v noci, leč husté. No uvidíme příští týden razím směrem Sierra Leone (určitě se nic nepo…) tam se rozhodnu jak dále. Moto jede a víza mám tak vše OK…

Těšení na Sierra Leone: V úterý brzo ráno vyrážím,už se nemůžu dočkat.Nicméně se také jedu podívat na místo českých zlatokopů(diamantů). Kamarád u kterého jsem, se pokoušel před 14 lety těžit diamanty, bohužel tam ale nastala právě v tuto dobu občanská válka, mimo jiné sekaní rukou  aby nemohli hlasovat. Konkrétně se jednalo o místo asi 250km vzdálené od hlavního města Frretown ve středozemí. Tamní situace je vysloveně donutila vyměnit naftu za rýži a zmizet ze země. Nicméně žije dodnes poblíž asi 450km právě zde v Conakry. Tyto zážitky když mi někdo bude vyprávět v čechách tak mu asi věřit nebudu ale díky tomu co jsem poznal a vidím jak funguje zdejší mentalita tak tomu opravdu věřím.To místo vám označím na stránkách,jak to půjde,když k tomu povede alespoň nějaká cesta.Těžko se toto vyprávění přenáší do psaného slova ale možná o tom jednou povyprávím.

Jedno vám ale řeknu, zůstanu dokud nepoznám a nezjistím opravdu co nejvíce,nebudu spěchat.Víckrát to už asi nebude.Zatím čau z Conakry,příští týden ze Sierra Leone..Cestování zdar a bláznům,dobrodruhům obzvlášť.